Na konci listopadu proběhla každoroční akce pro vedoucí a praktikanty, které se říká Kabrňák. A to proto, že každý kdo tam jede, musí prokázat, že není plína a umí zamakat. Je to víkend, kdy si místo dětí hrají dospělí. Věděli jsme, že tématem víkendu je hra na Mafii, ale jaký bude příběh a jaké hry budeme hrát jsme netušili. Měli jsme jen indície v podobě věcí, které jsme si měli přivést. Mezi těmi věcmi byli například lyžařské brýle, osobní zbraň a víčka od PET lahví. V páteční večer jsme se rozdělili do týmů, mafiánských rodin, ve kterých jsme hráli až do sobotního večera. V kostýmech a parádně našňoření jsme se ještě ten večer přesunuli do kasina, kde jsme mohli sázet, vyhrávat, ale i prohrávat. A jak je ale známo, hazard je nebezpečná věc a člověk se rychle dostane do dluhů. To dost odskákal Mareček, který díky tomu utrpěl újmu na zdraví. Mafiáni mu“ zlomili ruku“. Naštěstí jen jako, ale sádru dostal opravdovou a musel jí mít na ruce celý následující den. I druhý den jsme pokračovali ve hrách. Dopoledne jsme si například vyrobili pistole z trubek a gumových rukavic a stříleli jsme po sobě v lese fazolemi. Lyžařské brýle se opravdu hodily. Po vzoru amerických mafiánů z dob prohibice jsme se odpoledne učili pálit alkohol. Těm nejúspěšnějším se podařilo z 9% vína vypálit 14% něco. Ale nebojte, nepili jsme to. Večer byl taky nabitý. Procvičili jsme si paměť při hře, která spočívala v zapamatování si obličejů a jejich následném vybavení si. Kdo nejdříve sesbíral všechny indicie, dozvěděl se identitu hlavního mafiána a vyhrál. Hřebem večera bylo sestavování našich portrétů z černobílých profilů natištěných na folie, vzniklých z našich fotografií, které jsme poslali již nějakou dobu předtím pořadatelům. Výsledky ze všech her se posčítaly a byla vyhlášena nejúspěšnější mafiánská rodina. Během tohoto nabitého programu zbylo ještě dost místa na povídání a na vzpomínání na tábory. Všichni jsme se shodli, že se na ten další tábor moc těšíme a začali jsme i trochu plánovat. Užili jsme si báječný víkend a to především díky pořadatelům Píkovi, Fíkovi a Pétě. Díky! 

Monika Hillebrandová


Na letošním ojedinělém ročníku Maděry, se při hojné účasti báječných lidiček proměnil tento víkend za mafiánskou sešlost. Na povel organizátorů jsme si bezpodmínečně měli vzít s sebou teplé oblečení, spacák, baterku, lyžařské brýle, mafiánský kostým a osobní zbraň. Již první společný večer jsme strávili v kasinu, jehož vstupenkou byl právě mafiánský kostým. Rázem se všichni změnili na velmi přitažlivé osobnosti. Cílem bylo samozřejmě vyhrávat peníze pro svou rodinu, ale i bavit se. 

V sobotu jsme hráli velmi taktické honičky ve sněhu, díky kterým jsme se rozhýbali a zahřáli. I když ráno slunce svítilo, během dne se postupně ohlazovalo. To však nezabránilo dále plynutí programu. Např.: Z plastové trubky, gumové rukavice a izolepy jsme si vyrobili „zbraň“. Do trubky se naházelo pár fazolí, natáhlo a vystřelilo. Ochranu očí jistili lyžařské brýle. 

Část šikovných ručiček se postarala o obživu zbytku mafiánské grupy. K obědu jsme dostali parádní špagety s omáčkou a strouhaným sýrem. Během vaření měli ostatní mafiáni za úkol z okolních přírodních podmínek získat destilát z kvašeného vína. Aby výsledná kapalina byla nejlepší, záleželo na jejím množství a %.

Nevyhnula se nám i noční hra v lese, která spočívala na pašování „zakázaných látek a alkoholu.“ Na posílení našeho těla jsme dostali k večeři brambory na loupačku. Následovala hra: Kdo je velký boss? A závěrem víkendu bylo sestavení povedených mugshotů, které jsme měli poslat předem. Dostali jsme do skupiny několik hlav s prázdnými obličeji tištěné na papíře a různé oči, nosy a pusy na průsvitné folii. Našim úkolem bylo sestavit tu osobu správně. Bylo neuvěřitelné, jak každého člověka změní jiné rysy. Myslím si, že se většina dokonale pobavila. Byl to příjemně ukončený víkend plné zábavy. 

Nicméně velké dík patří určitě organizátorům: Fík, Pík, Péťa Kozlíková, kteří si opravdu dali velkou práci s přípravou!
 
Ti co na Maděru nepřijeli, by toho měli litovat, jelikož to stálo za to tam být! Snad tedy příští rok!

Sára Rozínková

 
Na Maděře se mi velmi líbilo. Chata mě absolutně překvapila svým vzhledem. Počítala jsem s nehorším , a tak jsem byla mile překvapená útulným a příjemným prostředím . Na víkendu mě nejvíce zaujaly společné hry , které úžasně zapadaly do tématu „mafiánů“. Veliký obdiv zasluhují lidé, kteří si dali práci s vymýšlením a realizováním celého víkendu. Také se mi velice líbila přátelská atmosféra , která na chatě panovala . Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným za super zážitek .... a třeba i za nové zkušenosti se získáváním destilátu z kvašeného vína , střílením z vlastně vyrobených zbraní fazolemi , či běháním po tmě v lese s kapsami plnými „zakázaných látek a alkoholu“.  Pokud bude možnost, tak bych se na Maděru ráda podívala i v následujících letech  :)
 
Michaela Plešingerová - Gery :))

Tábor nám skončil 10.8. a protože se nám všem dost stýskalo a chtěli jsme se vidět ,vyrazila parta 3.běhu na poslední možný víkend na Svojanově v tomto roce. Teď už se celá základna zazimovává a otevře se až s příchodem jara.

Většina z nás vyrazila autobusem v 17:00 z Prahy a aby nám ta cesta rychleji utekla, vytáhl Filip kytaru a hrálo se. Na táboře nás již čekala další skupinka a my byli konečně komplet. Vzhledem k tomu, že jedna z nás (Šárka) měla narozeniny, říkalo si to hned na začátek o pořádnou párty. K večeři se udělalo asi 60 párků v rohlíku, otevřelo se několik pytlů brambůrek a oslava mohla začít. Zahráli jsme si pár klasických diskotékových her a po půlnoci se šlo spát. Protože byla v chatkách obrovská zima, začalo se to postupně trousit do tepla a spalo se oba dva večery v kuchyni u teplých kamen.

Sobotní den byl celý v rytmu soutěží, které si připravila Míša, Milan a Verunka. Dopoledne všichni společně rozhýbali svoje těla, aby odpoledne mohli po týmech soutěžit a hlavně vyhrát. Večer nás čekala opět diskotéka tentokrát spojená s noční bojovkou. Cílem nebylo jít z tábora pryč, ale naopak se do tábora vrátit. Odměnou všem byl pamětní list na tento víkend podepsaný všemi účastníky a hlavně možnost, svěřit někomu do opatrování své přání. Nevíte jak je to možné? Pojeďte příště s námi.

V neděli jsme začali v rychlosti a hekticky uklízet, protože se nám všem podařilo o hodinu a 15 minut zaspat. I to mělo své kouzlo a my jsme všechno nakonec na čas zvládli (i když velmi těsně). Ve 14 hodin pro nás přijel autobus a my jsme museli ( i když se slzou na krajíčku) zamávat Svojanovu a vrátit se zpět domů.


Adéla

Ahoj táborníci,

posílám Vám obrázky a krátkou zprávu o tom, jak se děti a dospělí připravují na letošní letní tábory na Svojanově.

Tentokrát všichni s přípravami tábora začali opravdu brzy. Domluvili se a sešlo se jich na čtyřicet o čarodějnickém víkendu, který spojoval práci se zábavou a příjemným povídáním. Však také bylo co dělat, to Vám povím! Sníh totiž ze svojanovského tábora zmizel teprve tento týden a zůstala po něm malá loužička.
Naštěstí krutá zima nenechala žádné velké škody na hlavní budově a jejím vybavení.

Je tedy pravda, že se táborníci podle minulých let hodně báli, ale letos neměli proč. Myšky a pavouci našli zřejmě potravu jinde, takže se v sobotu všechno uklízení, opravování a chystání se čarodějnický táborák v pohodě stihlo. Ono to z tepla domova tak nevypadá, jenomže všechno na táboře přemýt, vyvětrat, opravit, aby voda tekla, byla teplá a mohlo se udělat jídlo, to nějakou práci dá.

Další skupina kontrolovala chatky, větrala, omývala je a kontrolovala, jestli se kolonie těchto mimosezónních přistěhovalců nezabydlela příliš natrvalo. Poklidnou a jarní zelení provoněnou atmosféru narušovala jen nastartovaná pila určená ke zpracování dřeva na táborák. 

Já sám jsem byl na svém oblíbeném místě – u bazénu. V něm opouštěly svá zimoviště celé národy žabích maminek a jejich miminek. Jenomže eskadrona brigádníků byla nesmlouvavá, bazén je třeba pro léto kompletně a do hloubky vyčistit. To se také na závěr podařilo, takže všichni se vyčerpaně a spokojeně dostavili na sobotní oběd: polévka zeleninová a sekaná s bramborem.

Po obědě byly nahlášeny zábavné aktivity na dolním hřišti, mělo se jednat o provozování něčeho jako sport. A to se také podařilo! Účastníci letních táborů 2013 a jejich děti se s elánem a vzrušením vrhli nejprve na tajemný lakros, který je v našich zeměpisných šířkách celkem neznámým sportem. Nadšení, se kterým se vrhli na tento sport, je dobře patrné z přiložených fotografií. Já mohu ještě dodat, že – a je to prazvláštní – nedošlo k žádnému zranění.
Po lakrosu následovalo ultimátní frisbee, jež vysvětlil se svou diskrétní elegancí Pík. Táborníci pochopili, že tento sport není o síle a rychlosti, ale spíše o rozvaze, přesnosti a kolektivní kombinaci. Během provozování sportů kolektivních se někteří nadšenci pustili do rozvíjení svých individuálních schopností při jízdě na kolečkových rychlobruslích na asfaltové silnici pod táborem. To byla jízda!

Počasí hrozilo od rána padáním vody z nebe, k čemuž však zázračně nedošlo. Sice se nedostalo na plánovaný softbal, avšak proto jen, že na programu byla prazvláštní činnost zvaná bumber ball, který na Svojanov přivezl Žak. Není přeci nad čurinu, když se nejbližší kamarádi pustili s rozběhem do sebe a pak létali vzduchem jako přefouklé pneumatiky od traktoru nebo stáli vzhůru nohama.
Večerní táboráček byl příjemným vyvrcholením celodenních aktivit, neboť kdo si chtěl povídat, povídal, kdo si chtěl buřtík opéct, opékal a kdo chtěl spinkat, spal a pod víčky měl křehké sny plné lesa, dobrodružství a kamarádů. Zkrátka tento víkend byla nádherná předtáborová přípravka!

Jestli chcete něco podobného zažít, přijeďte se podívat 25. května 2013 na víkend rodičů s dětmi nebo se přihlaste na jeden z chystaných letních dětských táborů na Svojanově.

Zdraví Vás 

Vodník
28. dubna 2013

Ahoj broučci a všichni ostatní z hmyzí říše,
posíláme Vám ochutnávku skvělých fotek z víkendů rodičů s dětmi, kde jsme zachránili zbytek naší hmyzí říše před mocným Klíšťákem, který naše kamarády unesl.

Zlý Klíšťák zde ponechal dva největší mouly z celé hmyzí říše v domnění, že mu nemohou nic udělat. Jednalo se o Lojzu Šprťáka a Lojzu Huňáče. Lojzové nám poradili, že jedinou možností jak zlého Klíšťáka porazit je vyhledat superbrouka Lojzu, protože jen on zná cestu ke zlému nepříteli. Prvním úkolem ale bylo vysbírat vajíčka nakladená v naší říši právě zlým Klíšťákem a následně najít naše vlastní vajíčka, v jejichž nalezení nám bránili Klíšťákovi sluhové. To se nám nakonec podařilo a po vydatném obědě jsme se snažili plní sil vydat po stopách superbrouka Lojzy. Bohužel Šprťák a Huňáč zapomněli, kde máme superbrouka Lojzu hledat a  tak nám nabídli zahrát si jejich oblíbenou hru broukohokej. Za stavu 2:0 pro holky si Lojzové vzpomněli, že cesta k superbroukovi vede přes pozoruhodné stopy v lese. A tak jsme se vydali najít naší jedinou naději.

Superbrouka Lojzu jsme našli nedaleko hmyzí říše jak spí a po jeho probuzení nám dal kouzelné drahokamy, které po celou dobu chránily naší říši. Tyto drahokamy však byly opravdu velice těžkým a pálivým zbožím a tak jsme je museli k nám domů docvrnkat. Poté co jsme měli všechny drahokamy opět v naší říši a cítili se již trochu bezpečněji, si Lojza Šprťák všiml, že se Lojza Huňáč chová nějak divně. Najednou začal nenápadně fandit zlému Klíšťákovi a podporovat jeho zlé úmysly. Naštěstí jsme jeho očarování prokoukli a snažili jsme se ho přimět, aby nám řekl, co vede k zahnání zlého Klíšťáka. "Nic Vám nepovím, stejně nemáte šanci Klíšťáka porazit", řekl Huňáč, ale i tak následně dodal: "k jeho vyhnání musíte vymyslet zaklínadlo, ve kterém musí být šest odpovědí na šest hádanek"...Huňáče jsme přesvědčili, že jsme blízko vyhnání Klíšťáka z naší říše a ať nám poví, kde najdeme zmiňované hádanky. Nakonec byly blíže, než jsem si mysleli a po jejich rozluštění jsme složili zaklínadlo.

Cesta za Klíšťákem ale byla tak nebezpečná, že jediný, kdo mohl vidět, byl superbrouk Lojza. Šli jsme tedy jako jeden člověk, až jsme dorazili k místu, kde zlý Klíšťák odpočíval. Sborově jsme přednesli naše zaklínadlo, což Klíšťáka oslabilo a následně jsme použili šiškovou munici, abychom ho z naší říše vyhnali.

Hmyzí říši jsme tedy zachránili, všichni ostatní Lojzové se vrátili zpět do svých domečků a večer jsme si užívali vůni lesa a táborový oheň, který nás po náročném dobrodružství poslal až do hlubokého spánku..

A tak nám nezbývalo než Vám říci...Čekáme tu zas, příští rok na Vás...:-)

Vaši Lojzové Šprťák a Huňáč
27.května 2013